S Lukášem se scházíme v jedné z mnoha příjemných ostravských kaváren. Je to další z řady dnešní generace mladých nadšenců, které pohltilo cestování a hlavně dobrodružné výpravy naslepo. Lukáš se před několika lety vydal stopem do Íránu, nebo také učil děti na základní škole v Nepálu. Ve svých dvaceti letech už stihl procestovat i značný kus abnormálně rozlehlé Indie. Teď ho čeká další asijské dobrodružství. Tříměsíční putování Vietnamem.
Ty máš za sebou náročnou výpravu stopem do Íránu, ale také půlroční pobyt v Nepálu a Indii. Teď se chystáš na další dobrodružnou cestu…
Jelikož jsem se před půl rokem vrátil z Indie, tak jsem si vybral další destinaci. Tou se stal Vietnam.
Proč zrovna Vietnam?
Tím, že Írán byl čistě ze zvědavosti, kam až jsem schopný dostopovat a do Nepálu jsem dostal nabídku učit děti na základní škole, rozhodl jsem se, že si konečně vyberu zemi, o které jsem dlouho snil. A taky tím, že jsem se v Indii přehltil památkami a rušnými městy, je pro mě Vietnam se svojí přírodou a kulturní rozmanitostí ideálním lákadlem, jak zažít neobvyklé dobrodružství a ukojit stále rostoucí touhu po fotografování.
Asijských zemí s kulturní rozmanitostí a úchvatnou přírodou je celá řada. Neuvažoval jsi o jiné variantě, než byl Vietnam?
Co se týče Asie, tak těch zemí je tam opravdu mnoho. Například Kambodža, Myanmar, Laos. Je pravda, že hodně cestovatelů mi říkalo, že v časovém rozmezí tří měsíců, které jsem si pro cestu vymezil, se dají stihnout objet všechny tyhle výše zmíněné země, ale beru v potaz, že je mi teprve 20 let a tak si je nechci vyplýtvat všecky najednou. Chci si užít právě tu jednu, co je Vietnam a k tomu konceptu cesty, který jsem si na Vietnam vymyslel, jsou tři měsíce tak akorát.
Už v názvu tvé webové stránky se objevuje slovo dobrodruh, což napovídá o značně rozmanitém způsobu tvého cestování…
Přesně tak. Ačkoliv má první cesta do Íránu byla stopem, tak jsem to nikdy nechtěl vést jen tímto směrem. Neříkám, že se ke stopování zase nevrátím, ale za pravdu mi dává právě má poslední cesta, kdy jsem cestoval po Indii převážně místní dopravou. Snažím se, aby každá cesta byla v něčem nová a odlišná. Proto jsem si řekl, že je na čase využít své nohy a projít Vietnam napříč. Od severu na jih.
Kde povedou tvé další kroky, až přistaneš na hanojském letišti?
Mě samotného také charakterizuje to, že své cesty předem neplánuju, a i když jsem si myslel, že si Vietnam naplánuju dopodrobna kilometr po kilometru, tak za celých šest měsíců, co jsem doma, jsem si stihl vypsat maximálně místa, které chci navštívit. Na všechno ostatní jsem prostě líný a o to větší dobrodružství bude, až letištní halu v Hanoji opustím. Nevím, kde budu spát, co budu jíst a ani to, jakým směrem započnu své vietnamské putování.
Co se honí hlavou dvacetiletému cestovateli, který se zrovna nachází na jiném kontinentu, tisíce kilometrů od domova, stmívá se a on ani neví, kde bude spát?
To záleží na zemi a lokalitě, ve které se zrovna nacházím. V Íránu jsem si třeba lehl v dešti pod stůl, v Indii zas na nádraží mezi tu nejnižší kastu. A ve Vietnamu naopak spoléhám na jeho přírodu, to znamená spaní pod širákem, nebo na domorodce, kteří mě snad v období monzunu nenechají v lese.
V Česku žije početná vietnamská komunita. Jsi třeba s těmito lidmi v kontaktu, kteří by ti dali cenné rady pro cestování v jejich původní zemi?
Právě že vůbec ne. Samozřejmě znám lidi, kteří v už v minulosti Vietnam navštívili, ale tohle se taky nějak pojí s mojí zvláštní přípravou. Snažím se řešit věci za pochodu přímo za pochodu v dané zemi. Jasně, že se hodí mít kontakt na někoho, který je s tou zemí nějak spjat, ale v dnešní době se to všechno dá zařídit improvizovaně.
Ve Vietnamu teda plánuješ strávit čtvrt roku života. Je ta doba pevně daná?
Je, protože už mám koupenou zpáteční letenku. Záleží tak jen na tom, jestli Vietnam v těch třech měsících zvládnu projít, nebo ne.
Vietnam patří k nejbezpečnějším asijským zemím. Jaká jsou však její největší rizika?
No tak na to ti teď bohužel neodpovím. Zjistím to, až ve Vietnamu budu. Dívej, z mých zkušeností není ani ta relativně nebezpečná země z televize zas tak nebezpečnou. Obecně jsem zastáncem názoru, že svět prostě není takový, jak ho vidíme ve večerních zprávách a obvykle bývám mile překvapen. Domnívám se, že ani v případě Vietnamu to nebude jiné.
Jak finančně náročná tahle cesta pro mladého středoevropana bude?
Já totiž nevím, jak by to bylo náročné pro běžného turistu, ale své cesty vždy pojímám tak trochu sebevražedně a cestuju fakt s málem. Předem doufám, že mi bude stačit částka kolem 800 eur, když nepočítám letenku.
Ze svých cest pořádáš pravidelně cestovatelské přednášky. Jsi spokojený s jejich návštěvností?
Celkově ta návštěvnost přednášku od přednášky roste, takže jsem za to nesmírně šťastný a věřím, že to bude jen lepší a lepší. Dělám to hlavně proto, že mě to opravdu baví, naplňuje, možná tím i někoho inspiruji a je to příjemný přivýdělek na mé další cestování.
Ale netajíš se tím, že by si jednou rád proměnil svůj koníček v prostředek, kterým by ses živil…
Naprosto souhlasím. Bylo by to krásné se živit něčím, co mě nesmírně baví. Ostatně je to jeden z mých největších životních cílů. Uvidíme, kam se to posune dále. Rozhodně si nemyslím, že to bude něco snadného, ale znáš to, když se chce, všecko jde. Dovolil bych si taky připojit své životní motto: sny se přece musí plnit, k čemu by ten život jinak byl.
kamaráde a čo tak pracovať? to asi nehrozí