Joao Pereira de Souza se před pěti lety vydal na klasickou procházku podél pobřeží. Brazilec žije na ostrůvku poblíž Rio de Janeira. Při toulkách u moře našel bezvládného a umírajícího tučňáka magellanského. Zvíře bylo celé poleptané naftou, ale Pereira (71) mu šetrně nánosy nafty odstranil. Po jedenácti měsících ho tučňák opustil. Tehdy si mylně myslel, že už ho nikdy neuvidí.
(Setkání brazilského zachránce a tučňáka Dindima)
Brazilcovi trvalo sedm dnů, než tučňáka připravil na plavbu po moři. Pojmenoval ho Dindim a každý den ho krmil rybami. Do tučňáka se okamžitě zamiloval a začal ho považovat za své dítě. Po týdnu péče však zjistil, že Dindimu se do moře nechce. Zvíře tak na ostrově zůstalo dalších jedenáct měsíců. Pak zmizelo. Zachránce tak byl smířený, že svého nového mazlíčka už v životě nespatří. Přiznal, že když ho tučňák opustil, měl v očích slzy a cítil podobný smutek, jako kdyby mu odešel blízký přítel.
(Tučňák magellanský se dožívá až 25 let)
Kamarádi Brazilcovi říkali, že se má smířit raději s tím, že se se svým Dindimem už nesetká. Pereira však dále chodil na pobřeží a stále věřil v zázrak. Jednoho se skutečně dočkal. Tučňák doplul ke břehům a hrnul se ke svému zachránci. Stráví u něj vždy osm měsíců a pak se odebere k chilským břehům. Zřejmě kvůli rozmnožování. Musí tak uplavat neuvěřitelných osm tisíc kilometrů.
Tučňáka si taky nesmí nikdo jiný kromě jeho opatrovníka dotknout. Jinak bývá agresivní a na ostatní lidí reaguje velmi podrážděně.
Z chování Dindima jsou v šoku i světoví biologové. Joao Paulo Krajewski, vrcholný brazilský biolog s letitou praxí říkal, že takový případ je ve světě zcela ojedinělý. Šťastné příběhy tak mají ve světě pořád své pevné místo.
