Aby přežil Osvětim, musel se dvěstěkrát postavit soupeři v ringu

Salomo Arouch, tehdy židovský mladík z řecké Soluni, zažil kruté mládí. V polském koncentračním táboře musel pro pobavení nacistických dozorců boxovat v ringu. Pokud by prohrál, čekala by ho okamžitá smrt. Takto posílal do plynu poražené protivníky. Byly to doslova boje na život a na smrt. Mladý boxer neprohrál jediný souboj a tábor hrůzy přežil.

Narodil se roku 1923 v řecké Soluni do židovské rodiny. Jeho otec byl přístavní dělník a malý Salomo od útlého věku pomáhal v soluňských docích, díky čemuž získal i přes svůj nízký věk nebývalou sil. Už jako malý kluk působil velmi suverénně a neohroženě. Otec v něm vypozoroval nadání pro box a postupem času z něj vychoval skvělého boxera. Tehdy ještě nemohl vědět, jak se mu budou dovednosti právě v tomto sportovním odvětví hodit. Svůj první zápas ho čekal ve čtrnácti letech a hned od začátku kariéry porážel jednoho soupeře za druhým. Postupně se stal ve své kategorii mistrem Řecka a pak i celého Balkánu. O dvacet let později, shodou okolností v roce svých dvacetin, ho čekaly zápasy úplně jiné. Ty o holé přežití.

Boxoval pro podlou zábavu německých dozorců

Společně s dalšími padesáti tisíci židy byl deportován ze Soluně do koncentračního tábora v Polsku. Ihned po vyčerpávající cestě v úděsných podmínkách chátrajícího vlaku byly v táboře Osvětim–Březinka zabity jeho tři sestry a matka. Další ráno mu němečtí dozorci vyryli poznávací číslo na předloktí a vyfasoval jedno špinavé pyžamo na spaní. Následně do místnosti plné vyhladovělých a vyčerpaných židů přišel jeden z dozorců, který se zeptal, jestli někdo z nich umí boxovat. Salomo se sebevědomě přihlásil. Tímto okamžikem se stal terčem věčně opilých německých dozorců, pro jejichž radost musel v ringu boxovat s vybranými soupeři.

Neuvěřitelná série výher

Každou středu a neděli před zraky pobavených dozorců podstupoval existenční zápasy v ringu. Své protivníky skládal na zem jednoho po druhém. Kdo vzešel z boje poražený, toho čekala smrt. Právě kvůli krutému osudu jeho protivníků však z výher neměl upřímnou radost. Celkem Salomo nastoupil údajně ke 208 boxerským zápasům. Jen ve dvou případech remizoval, 206 jich pak vyhrál.

Po deportaci do jiného táboru našel svoji životní partnerku

V roce 1945 ho deportovali do tábora v Bergen-Belsenu. Tam už po něm naštěstí nikdo tuto disciplínu nevyžadoval. Když poté tábor osvobodili britští vojáci, tak Salomo dva z nich vyzval na exhibiční boxerský zápas. Oba dva vyhrál. V Bergen-Belsenu zůstal i po konci války a snažil se hledat další členy své rodiny. Bohužel marně. Našel tam však podvyživenou a nemocnou dívku, která se o několik let později stala jeho manželkou. S ní se odstěhoval do Izraele, kde nastoupil do armády. Po odchodu z armády rozjel velmi úspěšná loďařský a stěhovací byznys a stal se s něj úspěšný podnikatel. V roce 2009 zemřel v Tel Avivu.